Divadlo utlačovaných je metoda, kterou v 60. letech vytvořil brazilský divadelník Augusto Boal. Zjednodušeně řečeno se jedná o využití životních příběhů, reálných situací a divadelních technik k práci se těmi, kteří mají osobní zkušenost s nějakou formou útlaku. Snaží se tak nejen o reflexi aktuální situace, ale směřuje také k sociální komunikaci, ideálně i změně.

Divadlo utlačovaných je metoda, která funguje dvoufázově. Skupina, která chce pracovat na svém tématu, připravuje nejprve krátké divadelní představení, ke kterému se propracovává na základě několikadenní práce. Ta je kombinací technik směřujících k zpracování tématu útlaku a také metod, které pomáhají ne-hercům vyjádřit svůj příběh divadelními technikami. Prakticky jde v průběhu přípravy o různé druhy her a cvičení zaměřených na uvolnění, zábavu, rozvoj imaginace, skupinovou dynamiku a osvojení základních scénických dovedností.

Výstupem je pak prezentační forma známá jako divadlo-fórum, kdy diváci vstupují do „představení“, které pro ně konkrétní skupina připravila a hledají alternativní řešení nastíněných situací. Dojde tak k přirozenému dialogu, který přispívá ke vzájemnému pochopení obou stran příběhu.
Metoda je vhodná pro skupiny, které mají chuť pracovat na svém tématu a pomocí divadla dosáhnout i určité sociální změny. Témata mohou být různá – záleží na skupině. Od zkušeností s institucemi, až po tematiku bezdomovectví.

Jednotlivé skupiny mohou připravovat svá představení také nejrůznějším způsobem – od intenzivního několikadenního soustředění až po několikatýdenní pravidelnou práci (např. jedno odpoledne v týdnu).